Velikonoční hrkání a řehtání nahrazovalo zvuk zvonů

I v naší obci je dodnes živý zvyk tzv. hrkání, klepání nebo též řehtání, který se koná po dobu tří dnů Svatého týdne od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty. Obyčej je součástí obřadních obchůzek, při nichž se používají nejrůznější dřevěné hrkací nástroje od malých po velké řehtačky, pojízdné trakářky, nebo klepáče kladívkového typu, kde pohyblivé kladívko naráží na plochu dřevěné desky. Kladívek mohlo být připojeno i více vedle sebe, záleželo na zručnosti tvůrce. Klepáče i řehtačky si totiž často vyráběli chlapci sami.

Když mlčí zvony
Podle tradice mají všechny tyto hrkací a klepací nástroje nahradit v době od Zeleného čtvrtka do Bílé soboty zvonění zvonů, které podle tradovaného úsloví „odlétají do Říma". Obyčej byl privilegiem dětí, především chlapců.

Časově je hrkání vymezeno dobou, kdy mlčí kostelní zvony, tedy od večerní mše na Zelený čtvrtek, při které se připomíná poslední Ježíšova večeře a také ustanovení eucharistie (díkůvzdání spolu se svátostí přijímáním těla a krve Páně). Při zpěvu Gloria této večerní mše se zvony odmlčí až do Velikonoční vigilie na Bílou sobotu, opět do zpěvu Gloria.